SHONEN KNIFE

"Stala se ze mně devítiletá holka na koncertě Beatles. Křičel jsem, skákal nahoru dolů a rval si vlasy - bylo to úžasné. Byl jsem u vytržení, jako nikdy v životě." - tato slova nepocházejí z mojí hlavy. V roce 1991 je v rozhovoru pro magazín Melody Maker pronesl jistý Kurt Donald Cobain - ano, TEN Cobain, jehož život o pouhé tři roky později ukončilo náhlé předávkování heroinem a olovem. Skupina, kterou tímto způsobem složil poklonu, se jmenuje Shonen Knife (少年ナイフ), pochází (překvapivě) z Japonska, je (překvapivě) kompletně dívčí a v letošním roce slaví pětatřicáté narozeniny, čímž ubohého Kurta poráží na celé čáře.

Kapelu založily v roce 1981 (o rok dříve, než uzřel svět autor webu) Naoko YAMANO (kytara) a její sestra Atsuko (bicí), k nim se přidala basistka Michie NAKATANI. V této sestavě kapela fungovala do roku 1999, kdy Michie odchází, Atsuko přebírá  baskytaru  a na bicí zaskakuje v následujících letech Mana NISHIURA z kapely DMBQ. Po jejím tragickém úmrtí při autonehodě v roce 2005 usedá za bicí Etsuko "Ettchan" NAKANISHI. Záhy poté se Atsuko vdává a stěhuje do USA, její místo obsazuje Ritsuko TANEDA. Atsuko nicméně s kapelou příležitostně vystupuje, zejména na jejich amerických štacích. Další změna nastává v roce 2010, kdy paličky od Ettchan přebírá Emi MORIMOTO; po dalších pěti letech usedá za bicí RISA. V témže roce zaskakuje za těhotnou Ritsuko baskytaristka NARU. Naoko zůstává jedinou ze základní sestavy kapely. Během pětatřiceti let existence kapela natočila 21 alb.

Žánrově můžeme Shone Knife (dále jen SK) zařadit někam mezi punk, pop a underground. Písničky jsou jak v japonštině, tak v (jednoduché) angličtině; hudebně i textově jdou opravdu na dřeň, nebojím se použít termín "minimalizmus". Ranější kusy nezapřou inspiraci surfovými kapelami šedesátých let (Beach Boys), The Ramones (SK natočily v roce 2011 tributové album The Osaka Ramones) a dalšími především punkovými kapelami; písně mají charakteristický "garážový" zvuk. Narozdíl od většiny žánrových příbuzných jsou písně SK odlišné svým pozitivním, odlehčeným vyzněním; častými tématy textů jsou jídla a zvířata. 

Je pozoruhodné, jaký vliv na americkou undergroundovou scénu osmdesátých a devadesátých let SK měl. V roce 1987, si děvčata zahrála jako hosté na osackém koncertu populárních Sonic Youth. V roce 1989 vzniklo tributové album Every Band Has A Shonen Knife Who Loves Them, na němž přes dvacet undergroundových kapel, mezi nimi Sonic Youth, Redd Kross a dívčí L7, nahrálo oblíbené písně SK.  

Fanouška z největších, Kurta Cobaina, jsem   už   zmínil.  SK  absolvovaly   spolu s Nirvanou turné po Spojeném království na konci roku 1991. Když Kurt skupinu oslovil, dívky neměly tušení, o koho se jedná (album Nevermind ještě nespatřilo světlo světa). "Nirvana nás požádala, abychom jim dělaly předkapelu a tak jsme šly do hudebnin, koupily si jejich album a viděly, jak vypadají", vzpomínala později Naoko. "Vypadali trochu divoce a špinavě. Bály jsme se, ale když jsme je poznaly, byli velmi přátelští a milí." O dva roky později SK vystupují na několika koncertech americké části turné In Utero, tentokrát na vyprodaných stadionech před desítkami tisíc diváků. V průběhu devadesátých let zažívá kapela vrchol popularity doma i v zahraničí.  

S blížícím se koncem tisíciletí postupně vlna zájmu u alternativní rock opadá. Shonen Knife zareagoval po svém - nijak. Děvčata pokračují ve skládání a hraní naivních melodií a textů s angličtinou na úrovni žáčka třetí třídy. V roce 2005 se v Boston Globe objevila recenze, která výstižně shrnuje podstatu věci: "Jakákoli kapela, která píše písně s texty jako "Banana chips for you!/Banana chips for me!/ In the afternoon, banana chips and tea" by teoreticky měla mít životnost luční kobylky. Když se ale tyto zdánlivě hloupé texty spojí s hravou kytarou a svižnými pop-punkovými bicími, vznikne něco podivuhodně strhujícího. To nejspíš vysvětluje proč Shonen Knife stále zpívá písně o sušenkách, sushi, želé bonbónech a samozřejmě o banánových čipsech, téměř pětadvacet let od svého založení." 

Recenzent alba Super Group (2008) pak přidává: "Naoko stále zní jako malé dítě; lépe řečeno jako někdo, kdo ještě nezapomněl, jaké to je být malým dítětem." Teprve poslední dvě alba vykazují mírný posun k rockovějšímu a celkově dospělejšímu zvuku, otázkou je, jestli to v případě SK je krok správným směrem.

Pravděpodobnost, že by se mezi čtenáři těchto stránek našel jedinec odvážný natolik, že by se chtěl prokousat kompletní diskografí Shonen Knife, se limitně blíží nule. Přesto si troufnu doporučit poslech alespoň několika málo písní, které utvoří obrázek o této podivuhodné kapele. Případný zájemce by neměl minout zejména klasické písně z dřevních dob kapely - Watching Girl, Twist Barbie, A Day at the Factory, Bear Up Bison, Cycling Is Fun... teprve pak pochopíte význam přezdívky "The world's happiest punk band" a třeba vám kousek toho štěstí a optimismu rozsvítí šedivé všední dny.

© 2016 Václav Benedikt
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky